Jsou dvě cesty. Jedna vede ke zbrojení – ke strojům, které ve jménu bezpečí zabíjejí. Druhá vede k lidem – k místům, kde naše děti spí, učí se a rostou. Obě cesty chtějí bezpečí. Musíme dát stejnou váhu té druhé.

Obrana není jen o útoku; je to také akt obklopení a péče. Když se to slovo zneužije, smysl se ztrácí: obrana se stane ospravedlněním jen pro další zbraně.

Kdyby lidstvo stálo na pokraji globálního konfliktu, kdyby se spustily sirény a atomová hrozba visela nad kontinenty, nechceme, aby lidé cítili bezmoc. Abychom věděli, že pokud něco takového nastane, máme důvod nebát se – protože jsme připraveni.